Polský metalový kolotoč nabírá opět na obrátkách, aby nám přesně dle harmonogramu – v roce končícím sudou číslicí – přinesl další nadílku metalové ortodoxnosti a údernosti. VADER můžeme považovat za neochvějné stálice, pevně si stojící za svým hudebním názorem, což je pro většinovou skupinu jejich posluchačů tou nejlepší jistotou. Ti, kteří očekávají nějaký hudební vývoj, nad touto sqadrou už dávno zlomili hůl, a tak si VADER vesele vydávají své nahrávky a jediné oblasti, na jejichž zlepšení se ještě pracuje, jsou zvuk a produkce.
Pokud se smíříte s faktem, že VADER to nejpodstatnější řekli hlavně na „De Profundis“(1995), tak zas tak moc zklamaní být nemůžete. Chlapcům to pořád velmi dobře šlape a jejich muzika má tak stále dostatečnou šťávu a schopnost přinutit vás si poklepávat do rytmu. Stále jsou to ti energičtí a našlapaní VADER, jejichž doménou je pro ně toliko typický death metal silně thrashového vlivu s typickým Petrovým chřaplákem, přičemž přívlastky typu „SLAYER z Polska“ jsou rozhodně namístě. Zatímco na předchozí nahrávce „Revelations“ (2002) se daly vystopovat jisté prvky progrese (dá-li se to tak definovat) v podobě hutného zvuku a v závěrečné skladbě i koketování s doom metalem, tak novinka nás vrací zase o několik let zpět, někam k albu „Back To The Blind“ (1997). „The Beast“ je tak jasnou reinkarnací dob minulých. Dob, kdy metalu vládlo thrash metalové sekání a žádné přehnané muzicírování. Důležitý je pouze výsledný efekt co nejdokonalejší hudební brutality, který se VADER daří vytvářet stále na výbornou. Typickým příkladem je trojka „Dark Trinsmission“, jejíž ústřední riff mi dokonce připomíná „Svět co zatočí s Tebou“ z dílny našinců DEBUSTROL. Nechybí ani upomínky na vlastní tvorbu. Hlavně „The Sea Came In At Least“ až příliš nápadně připomene osvědčenou koncertní hitovku „Carnal“. A tak by se určitě dalo pokračovat dál.
Nic to však nemění na faktu, že početný zástup svých věrných fans VADER opět nezklamali. Přinášejí jim přesně to, co od nich očekávají. Pořádnou metalovou nálož s visačkou s nápisem „explozivní“, a tak nemá cenu řešit, jestli jsme to už dávno předtím slyšeli, anebo ne. Jen mám docela silné obavy, že se VADER pomalu ale jistě posouvají mezi zástup zbytečných a co se týče nápadů a invence již dávno vyčerpaných kapel.